Většina relevantních ustanovení se odvíjí od směrnice 92/28/EEC jejíž direktiva se objevují v zákoně č.40/1995 Sb., o regulaci reklamy ve znění pozdějších předpisů. Paragrafy 5, 5a a 5b de facto citují z ustanovení zmiňované směrnice. Další právní úprava reklamy na farmaceutické přípravky se objevuje, avšak jen sporadicky, v zákoně č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (rel. č. 274/2003 Sb.) v hlavě IV. paragrafech § 48 a § 53. Relevantní definice jsou pak uvedeny v zákoně č. 79/1997 Sb. o léčivech, ve znění pozdějších předpisů v hlavě I §2 (2),(3).

Reklama na humánní léčivé přípravky, definované v zákoně o léčivech jako „látky nebo kombinace látek určené k léčení nebo předcházení nemoci u lidí.“ Stejně tak jako „látky nebo kombinace látek, které lze podat lidem za účelem stanovení diagnózy nebo k obnově, úpravě či ovlivnění jejich fyziologických funkcích.“ je vymezena v §5 zákona o regulaci reklamy jako „všechny informace, přesvědčování nebo pobídky určené k podpoře předpisování, dodávání, prodeje, výdeje nebo spotřeby“ těchto přípravků. Dále následuje taxativní výčet dalších jmenovitých metod propagace, vyčleňující reklamu pomocí návštěv obchodních zástupců, darů a sponzorování vědeckých a odborných aktivit.

Zákon povoluje pouze reklamu přípravků, registrovaných podle zákona o léčivech, a dále stanoví, že reklama na přípravek musí podporovat jeho racionální užívání. Rovněž veškeré informace obsažené v reklamě musí odpovídat údajům uvedeným v souhrnu údajů daného přípravku.

Reklama zaměřená na širokou veřejnost je upravena v § 5a. Objektem této reklamy mohou být pouze přípravky které svým složením nejsou koncipovány tak, aby jejich užívání vyžadovalo odbornou lékařskou konzultaci. Přesně vymezeno v odst. 2, jsou to látky jejichž výdej je vázán na lékařský předpis a které obsahují omamné nebo psychotropní látky.

Poskytování vzorků humánních léčivých přípravků široké veřejnosti zákon rovněž zakazuje.

V §5 odst. 5 a 6 je obsažen taxativní výčet kritérií, která reklama na humánní léčivé přípravky zaměřená na širokou veřejnost musí splňovat, popřípadě nesmí porušovat. Zvláště za zmínku stojí odst. 6c v následujícím znění: „Reklama zaměřená na širokou veřejnost nesmí naznačovat, že používáním humánního léčivého přípravku se zlepší zdraví toho, kdo jej užívá.“ Rovněž z hlediska dodržování, či spíše porušování daného ustanovení je zajímavý odst. 6f, který zakazuje doporučovat přípravky s odvoláním na zdravotnické odborníky, nebo osoby které se za odborníky vydávají a pro svou popularitu by spotřebu propagovaného přípravku mohly podpořit.

Co se reklamy zaměřené na odborníky týče, ta je upravena v § 5b a to následovně: musí být šířena pouze médii určenými pro tyto odborníky, musí obsahovat přesné, prokazatelné a aktuální informace, které budou dostačující k tomu aby si odborník mohl vytvořit na daný přípravek a na jeho terapeutické účinky vlastní názor, a rovněž musí obsahovat informace o přípravku podle schváleného souhrnu údajů, informace o způsobu výdeje přípravku a o způsobu hrazení z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Souhrn údajů musí obchodní zástupci nabízející humánní léčivé přípravky předložit odborníkovy při každé návštěvě, stejně tak, jako musí předložit všechny informace uvedené v předchozím odstavci.

Ustanovení § 5b 4 a 5 která upravují další kontroverzní problematiku, stanoví, že v souvislosti s reklamou na humánní léčivé přípravky je zakázáno nabízet, slibovat nebo poskytovat odborníkům prospěch pokud není nepatrné hodnoty a má vztah k jejich odborné činnosti. Odborníkům je rovněž zakázáno tento prospěch v rámci reklamy požadovat. Následující odstavec upravuje rozsah bezplatně poskytovaného pohoštění při podpoře prodeje, který musí být přeměřený a druhotný k účelu setkání.

Do oblasti diskutovaných problematik rovněž zapadá úprava obsažená v odst. 7 – tj. poskytování vzorků odborníkům v rámci reklamy. Tyto vzorky je povoleno poskytovat jen odborníkům – tedy osobám oprávněným je předpisovat nebo vydávat, a jen v omezeném množství, patřičně označená a jen na výslovnou, datovanou a podepsanou žádost daného odborníka. Jako vzorky je zakázáno poskytovat přípravky které obsahují omamné a psychotropní látky.

Směrnice 92/28/EEC dále stanoví povinnost členských států zřídit orgány které budou na dodržování ustanovení obsažených v směrnici dohlížet. V zákoně o regulaci reklamy je orgánem pověřeným kontrolou reklamy na humánní léčivé přípravky podle § 7b pověřen Státní ústav pro kontrolu léčiv a podle § 7a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Další relevantní úprava vztahující se na humánní léčivé přípravky je obsažena v zákoně č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Podle § 48 odst. 1e jsou provozovatelé vysílání, při vysílání reklamy a teleshoppingu nezařazovat reklamy a teleshopping na léčivé přípravky a prostředky zdravotnické techniky, jejichž výdej je vázán na lékařský předpis v tuzemsku. (obdobná úprava jako v zák. č.40/1995 o regulaci reklamy § 5 odst. 2a.) Další úprava s objevuje v § 53 regulující povinnosti provozovatelů vysílání při vysílání sponzorovaných pořadů, kdy, pokud je sponzorem výrobce nebo distributor léčivých přípravků, může být obsahem sponzorského příspěvku během vysílání pouze obchodní jméno sponzora, případně pak jeho logo – ne tedy individuální léčivý přípravek.

Rovněž, v návaznosti na výše zmiňované předpisy je relevantní zmínit §§ 45, 46 a 52 zákona č. 513/1991 obchodní zákoník, tedy o klamavé reklamě, o klamavém označení zboží a služeb a o ohrožování zdraví a životního prostředí. Které definují viciózní jednání v případě porušování výše zmíněných ustanovení.

Sankcionování těchto přestupků je upraveno v zákoně o regulaci reklamy § 8. Částky, které příslušný orgán uděluje jako postih se pohybují od 100 000,- Kč za nespecifikované porušení podmínek stanovených v zákoně, až po 10 000 000,- Kč a to i opakovaně, zadavateli, zpracovateli nebo šiřiteli klamavé reklamy.

Dodržování, či případné sankcionování porušení výše jmenovaných ustanovení vyvolává další otázky, obzvláště v kontextu rozsáhlé komerční základny farmaceutických společností disponujících finančními prostředky v astronomických rovinách, v kontextu uvolnění regulace reklamy na farmaceutické přípravky v USA, z pohledu efektivnosti striktně regulované reklamy která vytváří nerovné konkurenční podmínky a upřednostňuje výrobce pseudo-léčivých přípravků a přípravků nevyžadujících lékařský předpis.