Vznik osoby - narození?

Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé. Tolik občanský zákoník. Problémy vznikají ovšem už s interpretací pojmu "narození". Porod není okamžik, jedná se o delší proces. Pro právo je ovšem důležité určit právě ten okamžik, kdy "došlo k narození" a tedy ke vzniku způsobilosti mít práva.

Možností je několik. Může se jednat o začátek porodních stahů, o okamžik, kdy se dítě ocitne celé mimo tělo matky, kdy se poprvé samostatně nadechne nebo kdy je přerušena pupeční šňůra a dítě se tak zcela oddělí od těla matky. České právo uznává, podle převažujícího názoru, za narození okamžik samostatného dýchání. Existuje však i stanovisko, které za narození považuje počátek porodu 1 .

Přesné právní určení okamžiku narození je důležité, protože tento krátký úsek je poměrně značně kritický, dítě může kdykoliv během něj zemřít nebo být poškozeno. Pokud "zemře před narozením", znamená to mimo jiné, že se nikdy nestalo osobou a nemohla mu tedy vzniknout žádná práva (respektive jeho práva, vzniklá podle druhé věty §7 odst.1 OZ, zanikají, neboť nebyla splněna podmínka "pokud se narodí živé". Tato práva zanikají s platností ex tunc , tedy jako by nikdy nevznikly).

Je podmínkou vzniku právní způsobilosti činnost mozku?

Ve vztahu k nové právní definici smrti, obsažené v navržené vyhlášce provádějící transplantační zákon, vzniká následující problém. Za mrtvého se považuje ten, u něhož nastala smrt mozku, tedy jehož mozek nejeví žádnou aktivitu. Z logiky této úpravy může být odvozeno, že činnost mozku je conditio sine qua non lidského života. Člověk, jehož mozek nevratně přestal fungovat, již není "živý".

V případě novorozence s velmi těžkou vrozenou vadou mozku, dítěte, u nějž nelze hovořit o vzniku funkce mozku, by tedy opět nebyla splněna zákonná podmínka "pokud se narodí živé". Nedošlo by tedy ani ke vzniku právní způsobilosti. To by znamenalo, že přestože se takové dítě narodilo, nestalo se osobou způsobilou k právům, bez ohledu na to, že pomocí přístrojů mohou být po nějakou dobu udržovány jeho životní funkce.

Možná je však i opačná argumentace, vycházející z toho, že pravidla pro určování smrti nelze analogicky uplatnit i pro začátek života. V takovém případě by pro vznik právní způsobilosti stačil fakt narození, nezáleželo by na tom, zda u narozeného existuje mozková činnost. (Je otázkou, zda jedinec s takovou vadou může žít alespoň onen právem požadovaný okamžik, kdy dojde k jeho příchodu na svět.)

Druhá možnost je patrně přesnějším výkladem. Přesto bych dal přednost první možnosti. Domnívám se totiž, že právě funkce lidského mozku, schopnost myslet, je tím, co odlišuje člověka od ostatních živých organismů a co odůvodňuje, proč lidé mají způsobilost k právům, zatímco zvířata ji nemají 2. Lidská bytost postrádající byť jen základní schopnost uvědomovat si své okolí patrně nebude schopna nijak využít práva nebo plnit povinnosti, které jí vzniknou. Je pouze otázkou, zda je eticky přípustné podmiňovat přiznání právní způsobilosti lidské bytosti tím, že ji bude schopna realizovat 3 .

Právní důsledky

K čemu jsou tyto úvahy užitečné? Jednoznačně půjde o otázky dědění a nabývání majetku. Nicméně pro účely medicínského práva je důležitější otázka, kdo je postiženým, pokud dojde k poškození dítěte (resp. plodu) nesprávným lékařským zákrokem a kdo má tedy nárok na náhradu škody.

Tato otázka je zejména v posledních letech předmětem zkoumání v zahraničních právních systémech. Důvodem je, že jsou nacházeny stále nové možnosti v medicínské péči o plod v prenatálním stádiu. Při aplikaci těchto postupů může dojít k chybě a následné škodě. Dalším relevantním problémem je vliv různých léků a vlivů prostředí na vývoj plodu. Existuje zde možnost jednak trestněprávní, jednak občanskoprávní odpovědnosti.

Trestní právo

Zásadní rozdíl existuje mezi usmrcením nebo poškozením zdraví existující osoby (vražda, ublížení na zdraví) a usmrcení nebo poškození plodu (těžká újma na zdraví matky). V případě, že ještě nedošlo k narození, se tedy jedná o podobnou situaci, jako kdyby byla poškozena nějaká jiná část těla matky (ruka, ledvina). Naopak pokud již k narození došlo a novorozenec je třetí osobou úmyslně usmrcen, může se jednat o vraždu, a to dokonce o kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu vraždy (vražda spáchaná na osobě mladší než 15 let).

Pokud matka usmrtí dítě před narozením, nebude se vůbec jednat o trestný čin (za nedovolené přerušení těhotenství není nikdy trestně postižitelná sama těhotná), naopak pokud se tak stane hned po narození, půjde zpravidla o vraždu novorozeného dítěte matkou podle § 220.

Zajímavá je otázka, jak se posoudí, pokud narozené dítě zemře následkem útoku, který nastal před narozením 4 . V českém právu se patrně trestnost posoudí na základě situace v době spáchání útoku, tedy jako újma na zdraví matky.

Občanské právo

Způsobilost k právům má i počaté dítě, narodí-li se živé. Z toho dle mého názoru vyplývá, že pokud dojde ještě před narozením k poškození zdraví dítěte a dítě se narodí, má nárok na odškodnění. "Způsobilost k právům" počatého dítěte se neliší od způsobilosti nabývat práva, kterou má existující osoba. Takovému dítěti proto může vzniknout i nárok na náhradu škody. Naopak pokud se dítě "nenarodí", takový nárok nevznikne. Odškodněna pak může být pouze matka, a to za svou újmu na zdraví.

Tyto dvě situace se liší zejména ve stanovení, co je předmětem náhrady škody. V případě, že se následkem poškození v prenatálním stádiu dítě "nenarodí" (resp. narodí-li se mrtvé) , bude žalobcem matka a proti škůdci uplatní pouze nárok na škodu na svém zdraví, kombinovanou nejvýše s náhradou vzniklé psychické újmy. Naopak pokud se dítě narodí a bude žít alespoň okamžik, vzniká nový základ pro odpovědnost za škodu - poškozeným bude již samo dítě.

Pokud se dítě narodí poškozené, bude mít nárok na náhradu škody, prokáže-li, že v průběhu péče o jeho prenatální vývoj došlo k protiprávnímu jednání, jehož důsledkem je jeho nynější poškození. Takovým protiprávním jednáním ze strany ošetřujícího lékaře může být například non lege artis opomenutí přikročit včas k císařskému řezu, pro jehož nutnost svědčily výsledky monitorování. Následkem toho mohlo dojít k potížím v souvislosti s porodem a k výslednému poškození.

Je ovšem nutno podotknout, že právě příčinná souvislost se v těchto případech bude prokazovat velmi obtížně - je těžké dokázat, že příčinou poškození byla právě chyba při ošetřování, že dítě nebylo poškozené primárně a že k poškození nedošlo způsobem, který nemohl lékař ovlivnit. V českém právu je proto šance na úspěch v podobném sporu o náhradu škody poměrně nízká. Jiná situace je ovšem v zahraničním právu, to však není předmětem tohoto článku; pro ilustraci postačí, že v Německu při pojišťování právní odpovědnosti platí porodníci pojistné částky, které významně převyšují částky u většiny ostatních medicínských oborů.

Závěrem bych rád zmínil ještě jednu zajímavost. Je prokázáno, že nevhodná životospráva matky (alkohol, drogy) mívá zpravidla velmi negativní dopady na zdraví plodu. Nasciturus se proti tomuto "teroru" před svým narozením nemůže nijak bránit. Narodí-li se poškozený, mohl by uplatňovat proti matce právo na náhradu škody. Přiznávám, že žaloba dítěte proti vlastní matce by byla poněkud kuriózní, problém by byl zejména najít protiprávní jednání na straně matky (Je užívání drog protiprávní? Snad by bylo možné argumentovat též povinností matky dodržovat léčebný režim). Z právního hlediska se jedná patrně o nesmysl, z hlediska morálního to však stojí alespoň za zamyšlení.

Odkazy

1. Podrobnější diskuse: Císařová, Sovová, Trestní právo a zdravotnictví, ORAC 2000, str. 39 a násl., včetně literatury tam uvedené. zpět

2. Hranice, oddělující v právu osoby (právní subjekty, způsobilé mít práva), od věcí (objekty práv, včetně živých zvířat), může být definována více způsoby. Například pokud by se za kritérium vzalo učení o stvoření světa, patrně by nevznikal problém, způsobilý by byl každý člověk (i zmíněný novorozenec) a žádné zvíře, rozlišovacím znakem by byl den stvoření. Pokud se však dělící čára vede pouze na základě schopnosti uvažovat, může docházet k pochybám, kdo by způsobilost měl či neměl mít. Někteří primáti prokazují značné schopnosti řešit i poměrně složité logické úkoly, někdy dokonce dosahují výsledků srovnatelných s lidmi s velmi nízkou inteligencí. Existoval proto i vážně míněný návrh přiznat vybraným skupinám primátů základní lidská práva (Nový Zéland, The Great Ape Project NZ Inc., Animal Welfare Bill). zpět

3. Řešení této otázky je významné i v jiných situacích, jedná se třeba o odškodňování (budoucího) utrpení a ztížení společenského uplatnění u osob, jejichž mozek byl následkem protiprávního jednání natolik poškozen, že si nikdy nebudou schopny uvědomit, o co je jejich život ochuzen. K tomu blíže další články na našem serveru Právo a medicína. zpět

4. V anglickém právu byla teoreticky zkoumána otázka, co se stane, pokud narozené dítě bylo poškozeno neúspěšným interrupčním zákrokem a na jeho následky po narození zemře. Pokud by šlo o interrupci provedenou v souladu s předpisy, nejednalo by se o trestný čin, neboť by chyběla podmínka protiprávnosti; nicméně v ostatních případech by se o trestný čin (jehož obětí je později narozené dítě, ne matka) mohlo jednat na základě tzv. "transferred malice"; k tomu W.V.H.Rogers, Tort (fifteenth edition), Sweet&Maxwell, 1998. zpět