V nedávné době proběhla tiskem zajímavá zpráva z Francie. Jistý pán se po své smrti nechal na svém zámku uložit do chladicího boxu a zmrazit. Jednalo se o biologa, který se po dlouhá léta zabýval problémem, zda by nebylo možné uchovávat podchlazená těla zemřelých lidí až do doby, kdy bude věda na takové úrovni, že bude možné přivést je zpět k životu a léčit choroby, které jsou nyní smrtelné. Již před lety takto uložil svou předčasně zemřelou manželku. Až po jeho smrti se však o celou záležitost začaly zajímat úřady, které nařídily, aby byla mrtvá těla z chladicích boxů vyňata a aby s nimi bylo naloženo podle platných předpisů.

V souvislosti s tím vzniká zajímavá otázka, zda má zemřelý právo určit, co se stane s tělem po smrti. Dosud není znám způsob, jak zpětně oživit zmrazené tělo. Můžeme však s naprostou jistotou vyloučit možnost, že bude taková metoda objevena? V takovém případě by se rozhodnutí úřadů o vynětí mrtvoly z chladicího boxu a jejím pohřbení mohlo rovnat jakémusi "rozsudku smrti", nebo spíše zbavení zemřelého šance na "zmrtvýchvstání".

Úřady postupovaly zajisté v souladu se zákonem: Jedná se o mrtvolu? Ano. Je zmrazení povoleným způsobem, jak naložit s mrtvolou? Ne. Předpisy, které tuto problematiku upravují, jsou v mnoha zemích podobné, zpravidla nařizují, aby ostatky zemřelého byly buď zpopelněny, nebo uloženy do země na vyhrazeném místě. O chladicích boxech ani slovo.

Je otázkou, jak lze takovému zásahu předejít. Patrně již nebude možno argumentovat právem na život, zmrazené tělo již není živým člověkem. Asi jediným využitelným právem je proto právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Projevem tohoto práva by v našem případě byla víra v pokrok vědy a přesvědčení, že jediným správným způsobem zacházení s ostatky je ten, který umožní následné zpětné oživení. Analogií je situace skupiny lidí, pro které by byly povolené způsoby pohřbívání nepřijatelné z důvodu náboženských představ a požadovali by například ukládání mrtvých na střechy obydlí.

Ochrana takového práva se může dostat do střetu s veřejným zájmem na udržování hygieny a ochraně před šířením epidemií. Povinnost pohřbít nebo zpopelnit je odůvodněna právě tímto zájmem. Uložení mrtvoly do chladicího boxu však není s touto potřebou v rozporu, hygienická rizika jsou vyloučena stejně efektivně. Stát by proto neměl zbytečně zasahovat do práva člověka určovat i po své smrti, co se stane s jeho tělem, a měl by umožnit všechny způsoby uložení těla, které nejsou v rozporu s oprávněnými zájmy jiných.

Jen na okraj - existuje i jiná metoda uchovávání těl. Na Internetu má stránky výzkumná nadace (www.alcor.org), která nabízela nevyléčitelně nemocným zmražení ještě před smrtí - na rozdíl od francouzského biologa vycházeli z toho, že uložit již zemřelé tělo nemá pro účely oživení smysl. Tento postup je pochopitelně nelegální, jedná se o vraždu (kdo jiného úmyslně usmrtí…), v lepším případě pomoc k sebevraždě. Argumentace, že nedošlo k usmrcení, by patrně neobstála - skutečnost smrti je nutno nejspíše posuzovat podle kritérií současné vědy. Patrně by se tedy nepodařilo prokázat, že zástava krevního oběhu a smrt mozku není vlastně "nevratná", provozovatelé chladicích zařízení by se tak dostali za hranici zákona. Při výkonu trestu by se mohli utěšovat tím, že až za několik tisíc let budou jejich oběti rozmrazeny a vyléčeny, postaví jim pamětní desku.